Řekne-li se film s mafiánskou tematikou, jistě se mezi prvními vybaví jméno režiséra Martina Scorseseho. Není se čemu divit. Režisérů, kteří se v tomto žánru Scorsesemu rovnají, není zrovna mnoho. Mezi ty hlavní patří Francis Ford Coppola se svým Kmotrem, Brian De Palma s remakem Zjizvené tváře, Nesmiřitelnými a Cartilovou cestou a sáhodlouhý opus mistra westernu Sergia Leoneho – Tenkrát v Americe. Je zajímavé, že řada těchto filmů je spojena se jménem Roberta de Nira, který ve většině z nich ztvárnil jednu z předních rolí.
De Niro je s žánrem gangsterky spojen takřka pupeční šňůrou. Spolu s Joem Pescim vytvořil, zejména ve Scorseseho filmech, nezapomenutelné mafiány, bez kterých si snad tento žánr nelze ani představit. Poprvé se na plátně sešli ve sportovním dramatu Zuřící býk (Scorsese), kdy si sice zahráli italské přistěhovalce, nikoli však zločince. Z tohoto snímku si De Niro odnesl Oscara za hlavní roli a nebylo se čemu divit. Gangstery společně poprvé sehráli ve filmu Tenkrát v Americe (Sergio Leone) a hned další jejich setkání v Mafiánech přineslo Oscara za vedlejší mužský herecký výkon Pescimu. A právě o Mafiánech, někdy taky překládaných jako Gangstři, teď bude řeč.
Mafiáni jsou klasickým filmem s velmi širokým časovým záběrem. Děj začíná v roce 1955 kdy se školák Henry Hill (Christopher Serrone v mládí / později Ray Liotta) zhlédne v místním mafiánovi Paulu Cicerovi (Paul Sorvino) a rozhodne se vstoupit do jeho služeb. Přes počátení problémy se školou, kam kvůli práci nechodí, a s otcem, kterému se jeho nové povolání zrovna nezamlouvá, se nakonec do rodiny přece jen dostane. Seznámí se s legendárním Jamesem 'Jimmy' Conwayem (Robert De Niro) a Tommy DeVitem (Joe Pesci), kteří se stanou po zbytek filmu jeho parťáky. V klidu se tak můžeme přenést do let sedmdesátých, kdy teprve začíná podstatná část příběhu.
Jak je již z úvodu patrné, Scorsese se rozhodl věnovat se s přímo fanatickou přesností každému detailu. Kdyby tomu tak nebylo, celá první třetina filmu by se klidně dala vypustit a režisér se mohl soustředit jen na akční část. Díky bohu se tak nestalo. Proto se prostor nedostává pouze jednotlivým mafiánům a jejich strastiplnému životu, ale na řadu přijdou i peripetie milostné a manželské. Dá se říci, že Mafiáni jsou spíše sociální sondou mezi tehdejší italské zločince, než vyprávěním s uceleným dějem a zápletkou. Film je sice plný násilý, brutality a nadávek, divák se však nemůže ubránit dojmu, že těchto prostředků není použito pro efekt, ale z prosté potřeby, vše věrohodně a pravdivě odvyprávět. Zapomněl jsem podotknout, že scénář k filmu podle skutečné události napsali Martin Scorsese a Nicholas Pileggi na motivy právě Pileggiho knihy Wise Guy, proto je ono bazírování na maličkostech ještě pochopitelnější. Traduje se, že si De Niro během natáčení telefonoval i se skutečným Jimmy Conweyem, aby se dozvěděl podrobnosti o jeho chování.
Titulních rolí se ujali zmiňovaní Robert De Niro a Joe Pesci. De Niro hraje postavu málomluvného, zato však cílevědomého a krutého zabijáka, Pesci si vystřihnul roli cholerického a užvaněného vejtahy. Z jeho kreace „You think I'm funny?“ tuhne krev v žilách. Hlavního hrdinu ztvárnil ne úplně známý Ray Liotta. Divák se během sledování jeho kreací nemůže sem tam ubránit pocitu, že poněkud přehrává. Přesto i jeho role zapadá do kompozice snímku a posledních několik minut je Liottovým hereckým koncertem.
Mafiáni se řadí mezi klasiku gangsterského žánru. Své místo si nevydobyli přehnanou efektností, komplikovanou zápletkou či originálním ztvárněním vyprávění. Své místo získali za precizní a realistický pohled do kuchyně italské mafie. Za kvalitně odvedenou filmařinu pod taktovkou režiséra, který ví o čem chce vyprávět. Za excelentní herecké výkony. A ještě malé doporučení na závěr. Dokonalý film tvoří i dokonalý sountrack. Zkuste si ten z Mafiánů někdy poslechnout.
Tomáš Čada
